Metodologie
Jak už název tohoto projektu napovídá, naším záměrem není vytvořit zcela nový překlad Bible z původních jazyků. Opíráme se do značné míry o text Bible kralické (dále BK), přesněji řečeno vycházíme z moderní reedice textu z roku 1613. Proto hovoříme raději o revizi, což je také obsaženo v názvu.
Slovo revize je latinského původu a lze jej vyložit jako přezkoumání za účelem úpravy. Bible kralická, byť více než čtyři století stará, se stále těší oblibě mezi křesťany různého vyznání, různé denominační příslušnosti. V důsledku jazykového vývoje se však čeština 21. století značně liší od zastaralého jazyka BK, který se pro mnohé stal těžkopádným, místy zcela nesrozumitelným (to se týká především syntaxe, dále také slovní zásoby a některých gramatických tvarů). Revize předchozího, obvykle velmi zdařilého překladu jsou přitom zcela běžné například v anglosaském prostředí. Zde se nabízí připomenout zejména moderní revize tzv. Autorizovaného překladu z roku 1611, mnohým spíše známého jako King James Bible.
Dalším důvodem, proč starý text revidovat, je rozvoj biblistiky jakožto vědy. V jednotlivých rukopisech se objevují odchylky, které vznikly v důsledku opisování textů v průběhu staletí. Nové poznatky v oblasti textové kritiky, historických souvislostí, reálií atd. mohou rozšířit prostor pro další možné varianty překladu.
Výchozí text
Při práci na Starém zákoně BKR vycházíme z moderní edice hebrejského Písma, zvané Biblia Hebraica. Ta čerpá především z tzv. mazoretského textu, který byl v průběhu 12. století označen za jediný pravověrný text hebrejského Písma. Z jeho edice, kterou v letech 1524-25 vydal Jacob ben Chayyim, čerpala většina reformačních překladů. Dalším pramenem pro edici Biblia Hebraica jsou rukopisy nalezené v pozdější době, zvláště pak leningradský rukopis (datován k roku 1008). Dále také přihlížíme k Septuagintě, tj. řeckému překladu Starého zákona. Významné textové varianty jsou uvedeny v poznámkách u jednotlivých veršů.
BKR následuje původní Bibli kralickou ve volbě textu Nového zákona, tj. Textu Receptu, byť v dnešní době existují i jiné edice (především tzv. kritická vydání řeckého textu). Textus receptus je materiál, který byl rozšířen mezi řecky mluvícími církvemi před rokem 1516, kdy byl řecký text poprvé oficiálně publikován. Pokud se významněji odlišuje od jiných textových skupin, jsou tyto odchylky opět uváděny v poznámkách.
Jakou zvolit metodu?
Pokud jde o překlady obecně, lze obvykle každý přeložený text umístit na stupnici mezi dva extrémy- doslovný překlad a parafrázi. Jinými slovy: každý překladatel a tím spíše překladatel Písma je postaven před rozhodnutí, zda bude maximálně usilovat o doslovnost překladu vůči původnímu textu (v tom případě může být jazyk přeloženého textu do značné míry lámaný, zde se hovoří o otrockém překladu) nebo zda upřednostní volnější užití cílového jazyka, přičemž myšlenky mohou být vyjádřeny jasněji, ale jinými slovy, než jaké volí originál. Názory na kvalitní překlad se různí, a tak nejvhodnějším doporučením pro čtenáře Bible, který neovládá jazyky originálu, zůstává zaměřit se na paralelní studium několika různých překladů.
Na češtině 16. století, jak je prezentována v Bibli kralické, je patrné, že v této době výrazně napodobovala klasické jazyky, respektive řečtinu a latinu, a to jak v případě syntaxe, tak užitím některých gramatických tvarů, které do dnešní doby z češtiny vymizely nebo se užívají jen okrajově. Tím se jazyk BK přibližoval doslovnému znění biblického originálu. To však nevylučovalo, aby byla čeština 2. poloviny 16. století velmi vysoce hodnocena, ba naopak. Charakter českého jazyka toto dnes neumožňuje.
Podle našeho názoru by měl překlad do co nejvyšší míry odrážet původní znění Písma, aby čtenář mohl neustále na jeho pozadí vidět původní text, zvláště v případě, že postihuje více variant výkladu. Je nasnadě, že při doslovnějším překladu může dojít ke konfliktu s dobrou čtivostí v moderním jazyce. I tomu se však lze velkou měrou vyvarovat, pokud si překladatel stanoví pravidla a nelpí na otrocké doslovnosti.
Proto se v BKR držíme konzervativnějšího pojetí a nechceme zužovat význam míst, která mohou mít vícerý výklad. Prostřednictvím toho chceme čtenáři přiblížit, jak text zněl v původních jazycích. Zároveň věříme, že skrze tento překlad bude čtenář moci naslouchat inspirovanému Božímu slovu a objevovat či si připomínat hluboké pravdy Písma.